Přítomný okamžik

Nehledejte své já ve své mysli

24. ledna 2008 v 12:08 | Všem zářící zdraví a jasnou mysl přeje Honza Buka
NEHLEDEJTE SVÉ JÁ VE SVÉ MYSLI
Myslím, že se budu muset ještě hodně naučit o fungování své mysli, než se dostanu k duchovnímu osvícení.
Ne, to nemusíte. Problémy mysli nevyřešíte na úrovni mysli. Jakmile pochopíte základní mechanismus, nemusíte se učit nic jiného. Studium mysli z vás může udělat dobrého psychologa, ale nedovede vás za hranice mysli, stejně jako vás studium duševních poruch nevyléčí z šílenství. Už víte, že základním mechanismem nevědomého stavu je ztotožnění s myslí, která vytváří falešné já neboli ego jako náhražku za vaše pravé já hluboce zakořeněné v Bytí. Jak říká Ježíš, budete jako větev useknutá z keře.
Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje. Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, nemusíte zkoumat všechny jeho projevy a nemusíte z toho dělat složitý osobní problém. To se ovšem vašemu egu líbí, neboť stále hledá něco, k čemu by se mohlo připoutat, a váš problém mu k tomu dá příležitost. Proto je ego mnoha lidí tak úzce spjato s jejich problémy. Jakmile se to stane, tito lidé se svých problémů nechtějí zbavit, protože by přišli o své ego, do nějž nevědomě investují svou bolest a utrpení.
Jakmile si uvědomíte, že příčinou nevědomí je vaše ztotožnění s myslí, která ovšem zahrnuje také vaše emoce, přestanete se s ní ztotožňovat. Začnete žít vědomě. Žijete-li vědomým životem, můžete své mysli dovolit, aby byla tím, čím je, aniž se s ní ztotožňujete. Mysl sama není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já a ztotožňujete se s ní. Pak se stane egoickou myslí a začne vás ovládat.
Z Knihy: Moc přítomného okamžiku, E. Tolle

Nejste svou vlastní myslí ...

24. ledna 2008 v 0:02 | Všem zářící zdraví a jasnou mysl přeje Honza Buka
NEJSTE SVOU VLASTNÍ MYSLÍ
NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKA NA CESTĚ K OSVÍCENÍ

Jistý žebrák seděl už přes třicet let u silnice. Jednoho dne šel kolem nějaký cizinec. "Můžete mi dát nějaké drobné?" zamumlal žebrák a nastavil cizinci starou baseballovou čepici. "Nemám nic, co bych vám mohl dát," odpověděl cizinec. Pak se žebráka zeptal: "Na čem to sedíte?" "Je to jen stará bedna," odpověděl žebrák. "Sedím na ní od té doby, co si pamatuji." "Už jste se někdy podíval dovnitř?" zeptal se cizinec. "Ne," odpověděl žebrák. "Proč bych to dělal? Nic tam není." "Tak se tam podívejte," řekl mu cizinec. Žebrák otevřel víko. Ke svému úžasu a radosti zjistil, že bedna je plná zlata.
Já jsem ten cizinec, který nemá nic, co by vám mohl dát, a který vám radí, abyste se podívali dovnitř. Ne do nějaké bedny, ale mnohem blíže: do svého nitra.
"Já však nejsem žebrák," namítnete.
Lidé, kteří nenašli své skutečné bohatství, jímž je radost z Bytí a hluboký, neochvějný klid, jenž tuto radost doprovází, jsou žebráci, i když mají velké materiální bohatství. Hledají radost, naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad, který nejen obsahuje všechny tyto věci, ale je mnohem úžasnější než všechno, co nám svět může nabídnout.
Slovo "osvícení" v nás vyvolává představu jakéhosi nadlidského úspěchu a naše já proti tomu nic nenamítá, ale ve skutečnosti je to přirozený stav prožívané jednoty s Bytím. Je to pocit spojení s něčím nesmírným a nezničitelným, s něčím, co je téměř paradoxně vámi a co je zároveň mnohem větší než vy. Osvícení je nalezení vaší pravé přirozenosti za hranicemi všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává iluzi oddělenosti od vlastního já i od okolního světa. Následkem toho vnímáte své já - vědomě či nevědomě - jako izolovaný fragment. Máte strach a jste v konfliktu s vnitřním i vnějším světem.
Mám rád Buddhovu jednoduchou definici osvícení jako "konec utrpení". Na tom není nic nadlidského, že ne? Jako definice je to však neúplné, neboť to říká, co osvícení není: osvícení není utrpení. Co vám však zůstane, když se zbavíte utrpení? To Buddha neříká a z jeho mlčení vyplývá, že na to musíte přijít sami. Buddha definuje osvícení negativně, aby z toho vaše mysl neudělala něco nadlidského, v co můžete věřit, ale čeho nemůžete dosáhnout. I přesto však většina buddhistů dodnes věří, že osvícení může dosáhnout jen Buddha, a ne oni, alespoň ne v tomto životě.
 
 

Reklama